Rod Desfoursů v Montu a Athienville si z Francie přinesl jednodušší erb, než jaký užíval po r. 1629. Původně byla v modrém poli nad zlatou hvězdou červená, zlatě lemovaná krokev, na níž seděly dvě zlaté gryfí nohy; klenotem byla zlatá gryfí hlava. Roku 1629 byl však Desfoursům přiznán říšský panský stav a jejich erb byl polepšen za služby v tehdejší válce přidáním horní zlaté poloviny štítu (zobrazované v praxi někdy jen jako hlava štítu) s černým říšským orlem. Při získání říšského hraběcího stavu ani při udělení českého inkolátu roku 1636 nebyl znak změněn, zato roku 1674 byly přidány další čtyři klenoty, přičemž původní zůstal uprostřed; po jeho stranách byly na dvou přilbách tři praporce (zlatý s říšským orlem, modrý a červený), na krajních dvou přílbách byly obrněné ruce, jedna držící pistoli a druhá meč. Štítonoši se stali dva zlatí korunovaní lvi mávající meči, typický příklad heraldického "vkusu" tehdejších polepšování znaků. Roku 1798 pak v důsledku sňatku s hraběnkou z Walderode bylo Desfoursům dovoleno užívat jméno Desfours-Walderode.