|
Staveništěm hradu Křivoklátu se stala nízká ostrožna (277 m n.m.) v meandru Rakovnického potoka poblíž jeho ústí do řeky Berounky. Terénní konfigurace předurčila půdorys areálu o tvaru téměř pravoúhlého trojúhelníku s odvěsnami na západě a jihu a přeponou na severovýchodě. Původní hradiště doložené písemnými prameny k roku 1110 nebylo dosud žádným archeologickým průzkumem odkryto a stále více se zdá, že se nacházelo na jiném místě. První doložená vývojová fáze pochází z doby posledních Přemyslovců (Přemysla Otakara I., Václava I. a Přemysla Otakara II.) a zaujala svým rozsahem již téměř celou současnou plochu objektu. Měla podobu hradu s obvodovou zástavbou s větším předhradím na západě a menším trojúhelníkovým jádrem na východě. V jihovýchodním nároží areálu byl do hradby, tvořící břit, vetknut mohutný okrouhlý donjon o průměru 12 metrů (a dnešní výšce 42 metrů), svojí koncepcí zřejmě francouzský import. Byl mu vyhrazen samostatný okrsek, směrem do hradu vymezený krátkou příčnou zdí. Za ní k hradbám přiléhalo trojkřídlé palácové jádro s chronologickým vývojem: západní příčné křídlo s průjezdem se sediliemi zaklenutým dvěma poli křížových kleneb a velkým sálem v patře, jižní křídlo s ještě románskými okénky přízemí (stejně jako u křídla západního) a kaplí ve své východní části a konečně nejmladší severovýchodní křídlo. Komunikaci zajišťoval ke všem palácovým budovám i hradbě na východě přiléhající gotický arkádový ochoz. Románská okénka dokládají obdobné stáří ještě u budovy přiléhající k západní hradbě dolního hradu, představující snad purkrabství a k samému počátku vzniku objektu lze datovat i hranolovou věž v jeho jihozápadním nároží, střežící sousední vstupní bránu. Věž ne zcela jasné podoby v severozápadním nároží hradu vznikla rovněž ve 13. století. Dolní hrad byl dále rozčleněn příčnými hradbami: od horního hradu jej oddělila ještě jedna zeď tvořící úzký parkán a rovněž severozápadní roh areálu se studnou měl vlastní samostatnost. Na severu, mezi parkánem jádra a studničním okrskem, se k obvodové hradbě hradu přiložily štíty dvou paláců, orientovaných svými delšími osami rovnoběžně do nádvoří. Paláce byly na jihu spojeny hradbou, takže vytvářely zvláštní samostatný komplex, který mohl svojí výstavností téměř soupeřit s jádrem. Přítomnost tohoto na českých hradech výjimečného prvku je zřejmě možné připsat mocenským ambicím Přemysla Otakara II., který by sloužil jako místo pobytu významných návštěv a jednání. Po Přemyslově smrti ztratil druhý palácový okrsek význam a brzy – patrně následkem požáru na počátku 14. století – zanikl. Druhá vývojová fáze Křivoklátu je spjata se jménem krále Václava IV. Bylo přestavěno severovýchodní křídlo jádra a významných úprav se dočkal dolní hrad, kde s výjimkou hradby vydělující studniční okrsek byla odstraněna většin budov a příčných zdí. Při západní hradbě dolního hradu zbudovala dvorská huť rozměrné purkrabství s velkým sálem v patře. Byla zazděna stará vstupní brána, kterou nahradila hranolová Prochoditá věž v poloze uprostřed jižní hradby, čímž došlo ke zkrácení přístupové cesty. Celý hrad obklopil nový parkán, vstup do nějž zajišťoval příhrádek s dnes zcela zaniklou první bránou na jihovýchodě. K severozápadnímu rohu hradního areálu se úzkým krčkem připojoval areál nového manského domu s hranolovou věží, stojící ve svahu. Z okrsku manského domu vymezeného hradbou s dvěma příčnými brankami – vější a vnitřní – byl rovněž možný přístup do hradního areálu. Obdobný komplex budovy a věže se připojil k nároží hradby dolního hradu na jihozápadě. Po husitských válkách byl tento komplex zkrácen a stejně jako celý hrad pouze udržován; okrsek manského domu byl naopak ponechán svému osudu. Za vlády Jiřího z Poděbrad vznikl při severní hradbě nový trojprostorový dům. V sedmdesátých letech 15. století byla zahájena velkolepá pozdně gotická přestavba Křivoklátu, která z hradu učinila rezidenci skvělých kvalit. Radikální přestavbou prošlo hradní jádro. Nádvorní arkády i příčná zeď vydělující okrsek velké věže byly strženy a téměř znovu vybudováno bylo i severovýchodní, tzv. Královnino křídlo. Výraznou přestavbou prošla hradní kaple. Komunikaci mezi jednotlivými patry paláců zajistilo nové čtyřramenné schodiště v rohu nádvoří. Paláce jádra, stejně jako velká věž a ostatně i další hradní budovy, dostaly nová hrázděná či roubená polopatra s množstvím subtilních arkýřových věžiček. V dolním hradě byly odstraněny zbývající příčné zdi na severozápadě a staré purkrabství nahradil prostorný dvoutraktový Hejtmanský dům při jižní hradbě. Mezi ním a Prochoditou věží vznikl hradní pivovar, jenž doznal svého největšího rozmachu na počátku 19. století. Starou věž v severozápadním nároží dolního hradu nahradila hranolová věž „Huderka“ s kamennou helmicí. Zástavba při severní hradbě včetně hradby samotné byla zcela zbořena a nahrazena několika manskými domky a dvěma kuchyněmi. Průchodnost parkánu v místě této nové zástavby zajistila klenutá chodbička. Mimořádná pozornost byla věnována modernizaci opevnění podle soudobých poznatků pevnostního stavitelství období pozdní gotiky. Parkánová hradba byla na koruně opatřena krytými střeleckými ochozy s arkýřovými vížkami a prostor vstupu byl opatřen trojúhelníkovým předbraním s kasematami. Odolnost parkánové hradby byla posílena výstavbou zejména tří velmi progresivních fortifikačních prvků: bateriové věže zv. „Lišky“ předstupující před obvodovou zeď manských domků na severu, bollwerk kopírující půdorys někdejšího manského okrsku na severozápadě a Zlatou baštu nahrazující komplex budov při nároží jihozápadním, jejíž okrouhlé čelo a plece kolmé na přilehlé kurtiny již předznamenávají nástup novověkých opevnění. |
