půdorys přízemí

Hrad Litice zaujal temeno vysokého skalnatého kopce obtékaného řekou Orlicí. Poznatky o podobě nejstaršího hradu Drslaviců jsou natolik zlomkovité, že rekonstrukce jeho podoby nepřichází v úvahu. Nedávné archeologické sondáže M. Cejpové pouze ukázaly, že půdorys objektu ze 13. století se výrazně lišil od současného schématu. To dostalo základ ve druhé polovině 14. století, přičemž bylo velmi ovlivněno tehdy módními karlovskými vzory. Typická dvoupalácová dispozice vznikla na téměř obdélníkové ploše vymezené na delší západní a východní straně vysokou hradbou a na kratších stranách obdélnými palácovými budovami. Paláce měly vždy dvě nadzemní patra s okenními otvory obrácenými vždy do nádvoří. Rytina W. Bergera na bázi kresby A. Novotného z r. 1797 ukazuje, že výjimku z tohoto pravidla představovalo pouze patro druhé. Podoba původního ukončení paláců není zcela jasná, nejspíš však mělo podobu hrázděných pater s valbovou střechou. Do jižního paláce se vstupovalo z nádvoří portálkem v patře. Vpadlina pro padací můstek v níž je lomené ostění tohoto portálku zasazeno ukazuje, že přístup do paláce umožňovala věžová stavba či rampa neznámé podoby stojící volně v nádvoří. Na jihovýchodě se k nádvornímu čelu jižního paláce přimyká subtilní hranolová věž s kaplí ve druhém patře; u této stavby nelze zcela vyloučit, že může být staršího původu nežli ostatní dochované stavby jádra. Portálky ve vyšších patrech věže pak signalizují, že věž byla pavlačemi propojena s nadzemními podlažími paláce, včetně onoho již dnes neexistujícího. Při patě věže ústil do nádvoří průjezd, k němuž vedla přístupová cesta od severu podél západní a severní fronty hradu. Kdy vzniklo předhradí, nevíme. Pravděpodobně však již ve 13. století, jak naznačují úseky výrazně slabší obvodové zdi současného předhradí na východní a částečně i západní straně a výsledky moderního geofyzikálního průzkumu prostoru v sousedství první brány. Přestavba hradu po r. 1450 byla radikální. Mezi severním palácem a věží se k obvodové hradbě přiložilo úzké spojovací křídlo. Zda nějaká zástavba vznikla i na západě – či zda zde dokonce stála již dříve – nelze z hromady sutin ani přibližně určit. Starší jádro obklopil parkán, který získal na západní straně podobu příhrádku jímž byla vedena přístupová cesta. Na úrovni severozápadního a jihozápadního nároží jádra uzavíraly příhrádek brány: severní věžovitá a jižní kulisová, za níž se před průjezdem do jádra rozprostírá malý dvorek tvaru téměř kruhové úseče. Severní (druhá brána) byla zabezpečena příkopem s padacím mostem. Na západě, již v předhradí k ní přiléhala obdélná, minimálně patrová budova tradičně interpretovaná jako konírna. Pravděpodobnou nesprávnost této představy naznačuje archeologickým průzkumem odkrytý zbytek točitého schodiště vedoucího do nejspíše obytného patra budovy. Tíhu obrany převzala hradba severního čela nad příkopem. Zeď je v těchto místech výrazně silnější a vystupuje z ní hranolová, dovnitř otevřená bašta. Ta jednak kontrolovala oblouk přístupové cesty, jednak zajišťovala boční postřel brány stojící v sousedství pozoruhodného zaobleného severozápadního nároží předhradí s dělovými střílnami. Dvojitý portál hlavní brány a branky pro pěší byl zasazen v průčelí patrové obdélné budovy s hrázděným patrem či polopatrem. Toto patro bylo přístupné úzkým šnekovým schodištěm. Jeví se jako jisté překvapení, že opevnění pozdně gotického hradu Jiřího z Poděbrad postrádá – s výjimkou drobné oválné bašty předhradí na jihovýchodě – více fortifikačních prvků aktivní obrany; tato určitá zaostalost opevnění královských (!) Litic také nakonec znamenala minusové body při soupeření se sousedním Potštejnem v 16. století.

Vnitřní uspořádání a vybavení hradních paláců se sobě zřejmě velmi podobalo. Částečně se však dochovalo pouze v paláci jižním. V každém patře se nachází tři místnosti, jenž jsou dnes plochostropé. V minulosti však mohly být i klenuté, jak naznačuje zbytek žebrové klenby dochovaný v jedné z nich. Hlavní obytné místnosti, vytápěné krby a kamny, se nacházely ve patře druhém. V jižním paláci se také zachovala řada architektonických detailů (ostění portálů a oken se sedátky ve výklencích), vyvedených s nepříliš velkou náročností. Původní patra věže, v níž byla umístěna i kaple, mají křížové klenby.

Současný stavebně technický stav pasuje Litice na objekt stojící na pomezí mezi zachovalým hradem a zříceninou. Obvodová hradba předhradí dodnes v převážné většině stojí. Po mostě přes příkop se přichází k dvojitému portálu první brány s bohatě zdobenou erbovní deskou s datem 1468, značícím rok dokončení poděbradské přestavby hradu. Z hradeb a bran příhrádku, jakož i objektu tzv. konírny zůstaly pouze zbytky zdiva. Diametrálně odlišný je stupeň zachovalosti hradních paláců. Zatímco jižní palác s věží upravenou na vyhlídku byl ve dvacátém století konzervován a zastřešen (a někdy bohužel oproti původnímu schématu i poněkud upraven), z paláce severního zůstaly pouze části obvodového zdiva. V interiérech jižního paláce je umístěna skromná expozice.