půdorys hradu

Stavba hradu Potštejna, zaujímající výrazný kopec nad stejnojmenným městečkem nad levým břehem Divoké Orlice, narůstala postupně. Podobu nejstarší, drslavické vývojové fáze neznáme. Rovněž o karlovském hradu mnoho nevíme. Podle T. Durdíka byl ústřední stavbou jádra, které má téměř půlkruhový půdorys, palác na jeho rovné severovýchodní straně, který bylo po stranách sevřen dvěma hranolovými věžemi; stavba by se tím do jisté míry podobala Radyni či ještě více Kašperku, byť tam stojí takovéto paláce samostatně uvnitř jádra. Jiní autoři – například R. Pivec – naproti tomu soudí, že nejstarší budovy jádra přiléhaly k jeho obvodové hradbě na severozápadě. Jádro obíhal parkán, který však mohl být i starší než z doby karlovské: v prostoru dnešní věžovité páté brány mohla stát pověstná věž, pod níž zahynul Mikuláš z Potštejna při dobývání hradu roku 1339. Po husitských válkách vznikl třetí hradební okruh s okrouhlými baštami a věžovitou bránou v severozápadním, ustupujícím cípu jeho téměř trojúhelníkového areálu. Před tímto hradebním okruhem byl ještě okružní příkop a val; a právě korunu tohoto valu využil Jiří z Poděbrad k výstavbě čtvrtého hradebního okruhu s osmi malými, dovnitř otevřenými hranolovými baštami. Konečně, poslední veliké přestavby se hrad dočkal za Pernštejnů: ti nechali vybudovat od věžovité brány třetího hradebního okruhu dále hradební koridor, který nejprve procházel prostorem vymezeným hradebním okruhem čtvrtým a poté i před něj. Třetí brána v tomto koridoru byla spojena úzkým krčkem se subtilní válcovou studniční věží. Při severovýchodní hradbě parkánu jádra vybudovali Pernštejnové protáhlé hospodářské křídlo a radikální přestavby se dočkalo i samotné hradní jádro, které bylo obestavěno budovami. Potštejn se tak stal jednou z předních šlechtických rezidencí své doby.

O interiéru, byť nikoliv původním – stropní fresky byly zničeny různými táborníky v průběhu 20. století –, lze hovořit pouze v případě kaple Svatých schodů. Ta ještě dnes slouží svým účelům, pořádají se zde i svatby.

Cesta ke hradu pozvolně stoupá od městečka Potštejn. Z první věžovité brány, která stávala v místech křížové cesty, tam, kde se cesta lomí do protisměru, téměř nic nezbylo. Rovněž z hradeb úzkého koridoru, který na bránu navazoval, jsou patrné sotva znatelné reliéfní vlny. Za obezděným příkopem, který byl dokola uzavřen hradbou, stávala druhá věžovitá brána se strážnicí a kovárnou. Poslední část mostu byla padací. Z brány dnes stojí pouhé torzo, příkop byl z větší části zasypán při budování křížové cesty. Nedaleko za druhou bránou se k opevnění připojují hradby čtvrtého hradebního okruhu s osmi hranolovými, dovnitř otevřenými baštami z doby poděbradské; i z nich se dodnes dochovaly pouze malé zbytky. Od druhé brány stoupá cesta, sevřená mezi hradbami, ke třetí a čtvrté bráně. Z třetí brány, která byla věžovitá, se mnoho nezachovalo. Z přízemí této brány byl přístup právě do prostoru poděbradského hradebního okruhu a navíc byla tato brána spojena úzkým krčkem se subtilní válcovou studniční věží, jejíž trosky může návštěvník spatřit po pravé straně. Čtvrtá věžovitá brána, renovovaná v roce 1974, je nejzachovalejší částí hradu; jí se vstupuje do prostoru dolního nádvoří vymezeného hradbou s baštami z doby husitské. Cesta zde opouští hradební koridor a stáčí se v pravém úhlu vzhůru k páté bráně, kterou se vstupuje do parkánu. Z věžovité páté brány, která údajně stojí v místě hlavní věže starého drslavického hradu, je zachováno výrazné torzo. Za ní přiléhají k hradbě zbytky čeledníků, spižíren a dalších hospodářských budov. Cesta obchází dokola jádro, do nějž ústí patrně věžovitou branou na jihozápadě. V místě proti bráně pravděpodobně vystupovala z hradby parkánu okrouhlá věž, která byla v 18. století nahrazena dodnes fungující kaplí Svatých schodů. Z budov jádra se zachovaly pouze trosky obvodového zdiva a vstup do sklepení v místě bývalého paláce na západě. Do východního nároží jádra byl v 18. století vložen kostel sv. Jana Nepomuckého, který je dnes rovněž ve zříceninách.