Kdo a kdy založil hrad Ronov, zůstává nejasné. Lze nicméně soudit, že to byli Ronovci a že se tak stalo snad někdy ve druhé polovině 14. století. První zmínka o Ronovu pochází až z r. 1429, kdy na něm a na Milštejně seděli bratři Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé. R. 1437 získal Ronov od Berků bojovný Vilém z Illburka (zemř. 1489), který ho nechal opevnit a přestavět. Hrad se tak stal místem velmi pevným a bezpečným, nikoli však pohodlným pro běžné panské bydlení. To první se ukázalo již r. 1444, kdy Lužičané při svém tažení proti Vartemberkům a jejich spojencům vypálili mj. i Stvolínky, ale o Ronov se zřejmě ani nepokusili; druhé pak zhruba o sto let později, po smrti Viléma II. z Illburka (1469 – 1538), kdy se jeho vdova Anežka přestěhovala z extrémně položeného Ronova na obnovenou tvrz ve Stvolínkách. Hrad Ronov pak ve zbytku poklidného 16. století stále více upadal a r. 1608, u příležitosti prodeje Stvolínek Janem z Vartemberka Adamu Hrzánovi z Harasova, se již výslovně označuje jako pustý. Naposled si na něj vzpomněli za třicetileté války místní poddaní, kteří v jeho zdech hledali útočiště. To už byl ale Ronov spíše zříceninou než pevností, a tak nedalo Švédům r. 1643 mnoho práce, aby se ho zmocnili a vypálili. V r. 1845 nechal majitel panství, litoměřický biskup Augustin Hille, na Ronov zřídit křížovou cestu, která však později propadla zkáze.