O vzniku hradu Rýzmburka se nezachovaly žádné zmínky; nejspíš jej však založil rod pánů s třmenem ve znaku, jenž se pak po něm i psal. Poprvé se hrad Rýzmburk připomíná v letech 1319 – 1346 jako majetek Alberta z Rýzmburka, který r. 1346 spolu s českým králem Janem Lucemburským padl v bitvě u Kresčaku. Od r. 1395 hrad patřil Benešovi z Rýzmburka, jenž zemřel na prahu husitských válek. V letech 1426 – 1432 jsou jako majitelé hradu uváděni postupně Oldřich a Arnošt Černčičtí z Kácova. Někdy po Lipanech se Rýzmburk dostal do rukou koruny. R. 1463 přepustil král Jiří z Poděbrad Rýzmburk Janu Zajícovi z Házmburka, který ho r. 1487 prodal knížeti Jindřichovi z Minsterberka. Jindřich z Minsterberka hrad r. 1502 postoupil Petrovi z Dubé a Adršpachu, r. 1534 se dostal pánům z Pernštejna. R. 1544 prodal Jan z Pernštejna rýzmburské zboží Bernardu Žehušickému z Nestajova, který Rýzmburk učinil centrem svého panství. V této době byl také hrad přestavěn. Smrtí Hertvíka Žehušického z Nestajova r. 1578 významná éra Rýzmburku skončila. R. 1589 hrad získal Bedřich z Újezdce a Kounic, který ho r. 1595 prodal Vilémovi z Talmberka. Od Vilémova bratra Jana z Talmberka koupil Rýzmburk r. 1601 Zikmund Smiřický ze Smiřic. Tehdy byl hrad ještě v dobrém stavu; Smiřičtí ze Smiřic a po nich Trčkové z Lípy, majitelé náchodského panství, však o něj neměli zájem, takže v soupisu panství z r. 1628 byl už označen jako téměř pustý. Zkázu hradu Rýzmburka pak dokonala třicetiletá válka, když byl nejprve r. 1638 vydrancován císařskými a r. 1641 vypálen Švédy. Lépe se nevedlo ani jeho opuštěné zřícenině, z níž byl v letech 1705 – 1708 lámán kámen na stavbu ratibořického zámku. R. 1798 nechal kuronský vévoda Petr postavit na předhradí bývalého hradu známý altán. Jako vydatný zdroj stavebního materiálu sloužily hradní trosky poddaným z okolí ještě v 19. století.