Předchůdcem dnešního hradu byla vodní tvrz, kterou v první polovině 14. století nechal vybudovat Vilém ze Švihova. Tvrz nahradila starší panské sídlo ze 13. století, které stávalo na nedalekém kopci v místě dnešního kostela sv. Jiljí. Nedlouho poté získali Švihov páni z Rýzmberka, kteří se začali po Švihovu psát. Rod Švihovských z Rýzmberka, který držel Švihov až do roku 1547, se do historie zapsal jako jeden z nejmocnějších a nejbohatších rodů českých dějin přelomu 15. a 16. století. Tak např. Břeněk Švihovský z Rýzmberka zastával od roku 1396 úřad dvorního sudího a Vilém Švihovský zase patřil k významným stoupencům katolictví za husitských válek. Proto byla také švihovská tvrz roku 1425 obležena husity v počtu osmi tisíci pěších a tisíce jezdců (!) a po 15 dnech dobývání se musela vzdát. I tento výsledek nicméně ukazuje, že objekt ve Švihově byl již tehdy mohutnou pevností. Vilém dostal tvrz nazpět v r. 1436, kdy se vlády ujal císař Zikmund; jeho jediný syn Půta pak započal po roce 1480 přestavbu tvrze v hrad, který se měl stát jedním z nejpevnějších v Čechách. Přestavba trvala desítky let a od roku 1505 na ní participoval slavný Benedikt Rejt, dvorní stavitel krále Vladislava Jagellonského. Asi nejznámější českou stavbou tohoto architekta je Vladislavský sál na Pražském hradě; projektoval i opevnění nedalekého hradu Rábí, typologicky velmi podobného tomu švihovskému. Půta Švihovský z Rýzmberka se nákladnými projekty velmi zadlužil, což jej přinutilo k tvrdému rozšiřování poddanských povinností. Zemřel roku 1514 a jeho majetek si rozdělili jeho čtyři synové, kteří stavbu Švihova dokončili. Náklady na ni však byly tak vysoké, že byli nuceni rodové majetky rozprodat; Švihov koupil roku 1548 Heralt Kavka z Říčan. Rod Švihovských z Rýzmberka, kdysi mocný a významný, vymřel zchudlý a zapomenutý roku 1720. Ani Heralt Kavka však nebyl dobrým hospodářem, a tak Švihov získal Humprecht Černín z Chudenic, jehož rod hrad vlastnil až do 20. století. Nákladné švihovské opevnění nedostalo historickou příležitost ukázat své kvality: za třicetileté války sice Švédové vyplenili město, ale útoku na hrad se neodvážili. Zato v roce 1655 byl švihovský hrad právě z důvodu svých vojenských kvalit zařazen mezi pevnosti, které měly být z císařského rozkazu zbourány, aby v případě války nemohly posloužit nepříteli. K úplnému „rozmetání“ hradu, jak stálo v nařízení, naštěstí díky Černínským intervencím nedošlo a byla zbořena pouze část jeho vnějšího opevnění. Hrad však chátral a roku 1662 se uvádí jako „zámek zdemolírovaný“. V Černínském majetku zůstal až do roku 1918 a po celou dobu byl využíván pouze hospodářsky, ba i jako sýpka. V roce 1928 postoupil proces rozpadu Švihova tak daleko, že byl dokonce označen jako zřícenina. Po roce 1930 došlo alespoň k provizorním opravám a po roce 1949, kdy se stal objekt majetkem státu, se situace konečně obrátila k lepšímu a byl zrekonstruován. Majetkem státu je hrad i dnes a je přístupný veřejnosti.