|
Původní podobu mimořádně mohutného vodního hradu Švihova známe díky dobré zachovalosti většiny původních staveb, archeologickému průzkumu z roku 1951 i přesnému vyobrazení hradu na pozadí obrazu sv. Jiří bojujícího s drakem, který je umístěn v hradní kapli, velmi dobře. Hrad byl založen na rovině; prostředím, na němž byl jeho obranný systém založen, byla primárně voda. Podobu původní tvrze dobře neznáme; zřejmě zahrnovala jakési předchůdce obou hradních paláců a snad i nějakou stavbu v místě pozdějšího paláce Říčanského. Rozsah tvrze patrně nepřekračoval rozsah dnešního hradního jádra. Naprostá většina objektu, který můžeme navštívit dnes, pochází z pozdně gotické přestavby po roce 1480. Oba paláce byly obklopeny hradbou téměř čtvercového půdorysu, která nesla na koruně hrázděný ochoz s drobnými střeleckými věžičkami. V každém nároží hradby vznikla půlkruhová bašta s vysokou střechou, v jejíž hmotě byly proraženy dělostřelecké střílny. Každá z bašt měla svůj název: Červená, Bílá, Zelená a Zlatá. Na východě dispozici dvoupalácového jádra doplnila kaple, která však rovněž měla vojenský charakter: svojí hmotou, vysazenou na polygonální baště, vystupovala před obvodovou hradbu mezi Zlatou a Zelenou baštou. Aby budova kaple nepřerušila parkán, byl přízemní prostor objektu řešen jako tunelovitý průchod. Po roce 1514, když zdědili Švihov Půtovi synové Václav a Jan Švihovští z Rýzmberka a každému z nich připadl jeden palác a odpovídající část parkánu s baštami bylo nutné vyřešit přístup do společné kaple z každého z paláců. Velký sál v patře severního paláce byl rozdělen příčkami tak, aby vznikla chodba oddělená od ostatních místností a oba paláce byla v druhém patře propojeny – společně s baštami – krytou chodbičkou s můstky. K čelní spojovací hradbě bylo přistavěno úzké křídlo se schodištěm. Prostor parkánu před ním byl přístupný průjezdem v přízemí vysoké hranolové věže, zakončené vysokou střechou a hrázděným ochozem. Jižně od věže se nacházela kuchyně. Brána ve věži byla přístupná po mostě přes vodní příkop z nového předhradí, jehož areál vymezoval prstenec vnějšího opevnění, před nímž se nacházel další vodní příkop. Západní část vnějšího opevnění s hranolovými flankovacími věžemi je konzervativnější a tudíž zřejmě chronologicky starší; v jeho jihozápadním nároží stojí mohutná budova sýpky s válcovou věží Kašperkou vedle nároží. Věž Kašperka jednak ve svém interiéru zahrnovala hladomornu, jednak střežila jižní vstupní bránu v průjezdu hranolové věže. Druhá vstupní brána do předhradí, zakomponovaná nakoso do obvodové hradby, takže se k příchozímu staví jakousi obdobou břitu, byla zbudována na opačné straně na severu. Flankování této brány zajišťovala dělostřelecká bašta půlkruhového půdorysu v severozápadním nároží vnějšího hradebního prstence, která, zřejmě stejně jako východní část vnějšího opevnění pochází z doby po roce 1505, kdy stavební práce projektoval Benedikt Rejt. Východní, velmi progresivní část opevnění, byla založena na třech velkých, dovnitř otevřených dělostřeleckých baštách půlkruhového půdorysu, na jejichž hrázděné ochozy (ty byly vedeny i na koruně hradby vnějšího prstence opevnění) vedla zděná schodiště. Menší půlkruhová bašta vystupovala z obvodu hradeb mezi severní vstupní věží a severovýchodní baštou. Střílny v hradbách byly vybaveny otočnými bubny, aby byla obráncům za nich stojícím umožněno střílnu ihned po výstřelu uzavřít a tak se chránit proti střelám obléhatelů. V suterénu velké věže lze spatřit i pozoruhodně naležato tvarovanou střílnu, která směřovala do příkopu. Dílem Benedikta Rejta bude zřejmě i zaklenutí většiny prostor v palácích hradního jádra. Pro úplnost je ještě třeba dodat, že dílem Kavků z Říčan byla jediná čistě renesanční budova na hradě – palác přiléhající k hradbě parkánu mezi velkou věží a Červenou baštu. Závěrem lze shrnout, že pozdně gotické opevnění Švihova s velkými baštami výrazně vystupujícími z obvodu hradeb, umožňující pokrýt veškerý prostor kolem hradu vskutku zničující křížovou dělostřeleckou palbou, patří k vrcholným realizacím své doby. |
