Roku 1395 byl hrad Žebrák, jedna z nejdůležitějších rezidencí krále Václava IV., poškozen požárem. A přestože nechal Václav svůj oblíbený Žebrák opravit, zřejmě tato událost byla rozhodujícím impulzem k výstavbě hradu nového. Jiným důvodem mohly být i požadavky neskromného krále, který prostě požadoval rezidenci ještě honostnější a reprezentativnější než přece jen poněkud stísněný Žebrák. A toto nový hrad Točník splnil - zvláště, když za jeho staveniště bylo zvoleno temeno kopce polohu starého hradu o sto metrů převyšujícího. Stavba pokračovala velmi rychle, jak o tom svědčí Václavův první pobyt na Točníku v r. 1398. Roku 1400 byl již hrad hotov do té míry, že sem král nechal přemístit část královského pokladu. Tak se začala psát slavná, leč krátká kapitola historie hradu Točníka. Již od roku 1413 dával totiž Václav přednost Novému hradu u Kunratic a po jeho smrti roku 1419 byl poklad z Točníku odvezen a hrad byl zastaven. Ač nebyl Točník koncipován jako pevnost, přečkal úspěšně dvojí husitské obležení v l. 1424 a 1430. Pod husitským tlakem se však zástavní držitel hradu Hanuš z Kolovrat přidal na stranu kališníků. Král Jiří z Poděbrad sice Točník od Hanuše mladšího z Kolovrat vyplatil, avšak již roku 1461 jej znovu zastavil svým čtyřem synům, kteří zástavu převedli na Bedřicha ze Šumburka. Tím začíná dlouhá etapa postupného úpadku hradu Točníka. Zřícení mostu v r. 1522 přimělo tehdejšího zástavního držitele Jana z Vartemberka k rozsáhlé přestavbě hradu; ve stavebních úpravách hradu pokračovali i Lobkowiczové, kteří jej drželi od roku 1552. V roce 1594 připadl hrad opět koruně a nedlouho nato, r. 1600, se dočkal své poslední významné události - přenocoval zde císař Rudolf II. Ještě za třicetileté války se s hradem počítalo jako s menší pevností, avšak k žádné vážnější akci v okolí Točníku nedošlo a tak postupně chátral. V roce 1620 vydrancovali Točník císařští a od roku 1641 sloužil jako vězení. Ke konci třicetileté války poskytl útočiště místnímu obyvatelstvu, které zde zanechalo po svém odchodu na dva tisíce vozů hnoje (!). Od roku 1674 již bydlel na Točníku pouze hlídač a hrad se začal postupně měnit ve zříceninu. Adaptace audienční síně Královského paláce na kapli v r. 1733, doprovázená následně každoročními poutěmi, pomohla udržet alespoň tuto nejvýznamnější hradní budovou pod střechou. V roce 1923 prodal kníže Josef Colloredo-Mansfeld zpustlý hrad Točník za 10.000 Kčs Klubu československých turistů, který zde provedl první zabezpečovací práce. Od roku 1953 náleží hrad státu, který tuto významnou památku již po řadu let postupně rekonstruuje.