Hrad Trosky založil Čeněk z Vartemberka na konci 14. století; první dochovaná historická zpráva o něm je z roku 1396. Král Václav IV. postoupil Trosky r. 1399 Otovi z Bergova, synovi nejvyššího purkrabího. Ota byl rozhodným odpůrcem husitství a proto byl jeho hrad - patrně r. 1424 - husity (dle pověsti samotným Žižkou) obléhán; bez úspěchu. R. 1439 se zmocnil Trosek loupeživí rytíři Kryštof Šof z Helfenburka a Švejkar, kteří Otu uvěznili. Lupiči se zde r. 1440 ubránili i útoku vojsk východočeského landfrídu a vyklidili hrad až r. 1444. Otův syn Jan z Bergova byl bezdětný a proto r. 1455 prodal Trosky Janu Zajícovi z Házmburka. Ten byl odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad; proto byly jeho hrady Kost, Trosky, Hrubá Skála a Návarov r. 1467 obleženy královským vojskem a s výjimkou Kosti všechny dobyty. Od konce 15. století přestaly být Trosky sídelním hradem a jejich majitelé se rychle střídali: páni ze Šelmberka (1497 - 1524), z Bibrštejna (1524 - 1554), z Lobkovic (1554 - 1559) Smiřičtí ze Smiřic (1559 - 1622) a hrabata z Valdštejna (1622 - 1821). Za třicetiletý války pustnoucí hrad značně utrpěl vojenskými operacemi, při nichž se v l. 1639 - 1648 v jeho držení střídali císařští se Švédy. Posledními soukromými majiteli zříceniny (do r. 1925) byli Lexové z Aehrenthalu. Alois Lexa dal v l. 1841 - 1843 budovat točité schodiště na Pannu, ale po jeho smrti bylo od stavby upuštěno. Po pozemkové reformě získal Trosky Klub českých turistů, který provedl v l. 1931 - 1935 jejich první opravy. Ty pak pokračovaly v různých časových intervalech po celé dvacáté století; rekonstrukční práce vyvrcholily na jeho konci zpřístupněním věže Baby veřejnosti.