|
Kdysi rozsáhlý a výstavný hrad Velešín stával 1,5 km severozápadně od obce Sedlce, odkud k němu také vedla přístupová cesta. Město Velešín, jenž leží od hradu něco přes 1 km západně, od něj odděluje řeka Malše. Její až do vybudování vodní nádrže Římov hluboké koryto zde vymezilo táhlý, úzký a skalnatý ostroh s orientací jihovýchod – severozápad; dnes, po zatopení údolí přehradou v sedmdesátých letech 20. století, vyčnívá velešínské hradiště již jen nevysoko nad vodní hladinu. Za prvním příkopem se táhne plocha předhradí beze stop ohrazení (to mohlo být jen lehké konstrukce) či zástavby. Na severozápadě končí předhradí velmi širokým a hlubokým šíjovým příkopem, jistě pracně vylámaným do skalního podloží. Skalní bariéru nad příkopem zvyšovala kamenná hradba, která kryla nevelké druhé předhradí. Terén podél jeho delší severozápadní fronty je snížený, což signalizuje další příčný příkop, který byl po stranách uzavřen zdmi. Most přes něj vedl do brány do parkánu, který na třech stranách – jihovýchodní, jižní a západní – obíhal vlastní hrad. Podobu brány do parkánu, která stávala v severním sousedství jeho jihovýchodního rohu, neznáme. Nad bránou, v nejvyšším místě hradiště, se tyčil válcový bergfrit, v jehož případě archeologický průzkum T. Durdíka prokázal zánik umělým bořením. Hmota věže kryla ne zcela pravidelné nádvoří vlastního hradu, táhnoucí se v ose stavby. Staveniště je zde tak úzké, že na jižní straně muselo být rozšířeno formou antropogenního násypu. Jeho následná eroze po zániku hradu vyvolala nejen opětovné zúžení plochy jádra o několik metrů, ale ovšem i destrukci prakticky celé jeho jižní fronty. Podobu zástavby na této straně jádra hradu tak neznáme. Na západě a severozápadě nádvoří končí výrazným pahorkem, který v sobě obsahuje hmotu zavřeného paláce neznámé podoby; není vyloučeno, že tato stavba mohla projít i složitějším stavebním vývojem. V severním koutu nádvoří na palác navazovalo obdélné křídlo, které tvořilo zástavu v kratší části obvodu jádra na severu a severovýchodě. K východnímu konci severního křídla se – směrem do nádvoří – přimykala rozměrná pozdně románská (!) kaple, která z obrysu obvodové zástavby předstupuje směrem k bergfritu a na této straně byla také ukončena apsidou. Archeologický průzkum prokázal, že po částečné destrukci svatyně po zániku hradu byla – nejspíš v 16. století – její loď zúžena asi na polovinu v rámci zřízení novověké, snad poustevnické kaple. Zadní hrad, ležící za krátkým západním ramenem parkánu obepínajícího jádro, byl položen o 6 – 10 m níže. Jeho podobu neznáme. A. Sedláček v tomto prostoru předpokládal polookrouhlou baštu, po níž však dnes není v terénu stopy; archeologická sondáž zde pouze odhalila známky nějakého do skalního podloží částečně zasekaného objektu. Na západě a severozápadě, za zadním hradem, je klesající opyš ještě přeťat dvojicí příkopů s mezilehlým valem. |
