Hrad Wimberk, o němž není písemných zpráv, stával západně od Strašic. Plnil zřejmě strážní funkci, jak o tom svědčí jeho podoba i strategicky výhodná poloha při vstupu do strašické kotliny. Nalezená keramika ukazuje, že hrad existoval již ve druhé polovině 13. století, kdy byla zdejší krajina královským majetkem. Po roce 1325 připadlo Strašicko Petrovi I. z Rožmberka, který se zasloužil o rozvoj železářského podnikání. Tím kraj velmi zbohatl a stal se oporou panstva proti králi. Karel IV. zřejmě příliš velkou radost z rozvoje silné rožmberské državy na severu nesdílel. A tak když roku 1351 vypukla z neznámé příčiny krvavá válka mezi jihočeskými a německými pány, chopil se Karel příležitosti a v rámci nastolení míru v zemi se rozhodl skoncovat se vzkvétající strašickou doménou. V únoru roku 1352 se král osobně postavil do čela vojska, které pobořilo a vypálilo několik opevněných míst patřících právě Rožmberkům. Archeologické nálezy na wimberském hradišti ukazují, že hrad zanikl okolo poloviny 14. století mohutným požárem; je tudíž velmi pravděpodobné, že se tak stalo při zmíněné vojenské akci Karla IV. v roce 1352. Nebyl obnoven a postupně upadlo v zapomenutí i jeho jméno, takže od druhé poloviny 17. století býval okolním obyvatelstvem podle nedalekého mlýna nezřídka označován jako Melmatěj. Otázka původního jména hradu je nicméně závažná, protože název Vimberk poprvé použil až A. Sedláček a pozdější práce A. Drachovského a J. Světlíka navíc vztažení jména Windberg či Wimberk na hrad vyloženě zpochybňují. Otevřenou tak zůstává dokonce i možnost, že Wimberk je oním Chlukovem, který ve své kronice zmiňuje Beneš Minorita jako jeden z hradů, které zničilo vojsko Karla IV. v roce 1352.