Východočeská pevnost Josefov je skvělým příkladem novověkých obranných systémů, jejichž objevení si vynutila rychle klesající schopnost klasických středověkých fortifikací odolávat čím dál ničivějším účinkům stále se zdokonalující obléhací techniky v 16. století. Architektonická propast mezi posledními hradními opevněními ze 16. století a pevnostními fortifikacemi století 17. a 18. je na pohled velká, při hlubším rozboru se však dospěje k závěru, že stěžejní principy aktivní obrany, uplatněné již na některých královských hradech 13. století či na hradech doby husitské, kde se již dokonce setkáváme s prvními zemními fortifikacemi, jsou zachovány; rozdíl spočívá v hloubce rozpracovanosti nových systémů a velkém územním rozsahu novostaveb, jenž jsou určeny pro velmi početné posádky. V případě pevnosti Josefov ještě upozorňujeme na pozoruhodný podzemní systém chodeb, který je svou podobou a rozsahem unikátní i v evropském měřítku.