Vojenské prohry Marie Terezie měly pro Rakousko za následek ztrátu Slezska spolu se třemi významnými pevnostmi – Kladskem, Nisou a Svídnicí. Proto nakonec rozhodl císař Josef II. o výstavbě dvou pevností nových – Terezína a Plesu –, které měly zajistit ochranu rakouských hranic proti Prusku. Základní kámen pevnosti Ples, od r. 1793 zvané na počest svého zakladatele Josefov, byl za přítomnosti císaře položen dne 3. října 1780. Gigantická a mimořádně nákladná stavba, kterou projektoval francouzský vojenský inženýr Claude – Benoit Duhamel de Querlonde, probíhala poměrně rychle, takže za obranyschopnou mohla být pevnost – opět za přítomnosti panovníka – uznána již r. 1787. Velikost posádky měla činit až 12.000 mužů, velký rozsah pevnosti si ovšem vyžádal i osídlení civilním obyvatelstvem. První civilní objekt na půdě Josefova nicméně vznikl až v r. 1790 a samozřejmě, že zde podléhal zvláštnímu režimu, který byl potvrzen císařským dekretem z r. 1782. Supermoderní pevnost za svou historii nikdy dobývána nebyla. Významnější roli hrála snad jen za prusko – rakouské války r. 1866, kdy přítomnost silné josefovské posádky pomohla zmírnit nepřítelem páchaná bezpráví na okolním obyvatelstvu. Po rakousko – pruském smíření již nebylo na tradičně „horké“ prusko – rakouské hranici pevnosti tohoto typu zapotřebí; r. 1888 byl status Josefova coby pevnosti zrušen a na přelomu 19. a 20. století byla v rámci zkvalitňování života josefovských obyvatel demolována řada fortifikací, vstupní brány nevyjímaje.