Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska - Castles.cz  

  www.hrady-zamky-tvrze.cz  

  www.tvrze.cz  

  www.castles.cz  

Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska

Pevnost PEVNOST VYŠEHRAD
 
ÚVOD
HISTORIE
POPIS
TURISTICKÉ INFORMACE
OTEVÍRACÍ DOBA
KULTURNÍ AKCE
SPECIÁLNÍ OBJEKTY
KONTAKTY
GALERIE OBRÁZKŮ
LITERATURA
 
 
DATUM AKTUALIZACE:
Aktualizace 17. 12. 2010
Historie objektu:

Zakladatele Vyšehradu pochopitelně neznáme; pouze usuzujeme, že jím byl rod Přemyslovců, prvních českých knížat a králů. Podle legend a starých kronik stál hrad již v 7. století a rozhodovalo se zde o nejvýznamnějších událostech nejstarších českých dějin. Budiž však řečeno, že současné archeologické poznatky tomuto tradičnímu obrazu příliš nenahrávají a dokonce naznačují, že Vyšehrad vznikl až jako v pořadí druhý pražský hrad po Pražského hradu. Oba hrady nahradily některá starší hradiště v oblasti, jako např. Levý Hradec, Budeč, Šárka, Butovice či Zámka. Jednoznačně archeologicky je existence Vyšehradu doložena až od 10. století. Denáry knížete Boleslava II. byly raženy před r. 995 v mincovně na Vyšehradě. První přímá písemná zpráva o Vyšehradu je z r. 1003 a dokládá, že zde sídlil kníže Jaromír. Kronikář Kosmas zaznamenal, že za krátké vlády polského knížete Boleslava Chrabrého v letech 1003 - 1004 byl Vyšehrad jediným místem, které se Polákům nepodařilo obsadit. I přesto ale lze konstatovat, že Vyšehrad stál v těchto dobách ve stínu Pražského hradu. K jeho velkému vzestupu došlo až za českého knížete Vratislava II. (vládl v l. 1061 - 1092), který byl r. 1085 korunován jako první český král Vratislav I. V roce 1070 založil Vratislav vyšehradskou kapitulu nepodléhající papeži a položil základy chrámu sv. Petra a Pavla (tehdy pouze sv. Petra). Zasloužil se i o vybudování dalších románských objektů - mj. zřejmě i rotundy sv. Martina - a zesílení hradních opevnění. Je však zajímavé, že korunovat se nenechal na Vyšehradě, nýbrž na Pražském hradě. Pražský hrad hrál tudíž zřejmě stále roli nejvýznamnějšího pražského hradu. Možná však tomu tak bylo proto, že Vyšehrad tehdy připomínal spíše staveniště a jeho areál by tudíž nebyl pro korunovaci tím nejvhodnějším místem. Zvýšení významu Vyšehradu za Vratislava I. mělo dalekosáhlý vliv na prostor mezi oběma pražskými hrady (označovaný v nejstarších zprávách jako Mezihrady), který byl stále hustěji osídlován. Nástupci Vratislava sídlili na Pražském hradě, ale kníže Soběslav I. (1125 - 1140) se na Vyšehrad opět vrátil a věnoval mu náležitou pozornost. Bohužel pro Vyšehrad nepříliš dlouho, protože r. 1140 zemřel. Jeho nástupce Vladislav II. (1140 - 1174) sice byl ještě na Vyšehradě korunován, ale nesídlil na něm. Za dalších Přemyslovců pak došlo k vyloženému úpadku hradu, který tehdy v podstatě plnil roli pouhé pevnosti a na počátku 14. století již jen málo připomínal přední sídlo českých Přemyslovců. V r. 1322 byl například královský palác v tak špatném stavu, že jej král Jan Lucemburský daroval kapitulnímu děkanovi Držislavovi. Své poslední dny strávila na Vyšehradě královna Eliška Přemyslovna (zemř. 1330). Svého největšího rozmachu však dosáhl Vyšehrad v letech následujících. Římský císař a český král Karel IV. totiž přikládal přemyslovské legendě velký význam. Nepřekvapí proto, že svou pozornost obrátil právě k Vyšehradu, který je jejím téměř ústředním bodem. Vzniklo tak gotické opevnění s bránou Špičkou, nový palác a tzv. Libušina lázeň. I ostatní objekty byly přestavěny tak, aby Vyšehrad splňoval nároky na pobyt samotného císaře. Největší část stavebních prací byla dokončena po r. 1360. Do této doby spadají i stavební aktivity, které na Vyšehradě realizovala církev - především přestavba chrámu sv. Petra a Pavla a výstavba vodovodu. Do husitských válek se již na Vyšehradě mnoho neudálo. Po pražské defenestraci 30. července 1419 vyšehradská posádka do událostí v Praze nezasáhla a nepodnikla ani nic pro jeho lepší zajištění. A tak se husité (pod vedením Jana Žižky z Trocnova?) nenadálým přepadem 25. října 1419 Vyšehradu zmocnili. O několik dnů později však bylo uzavřeno příměří a husité museli Vyšehrad vrátit. Hrad tak představoval v následujících událostech pro město stálé nebezpečí, pročež se jej pokusili Novoměstští 17. dubna a 10. srpna 1420 dobýt - bez úspěchu. Proto byl 15. září obklíčen a bylo přistoupeno k jeho systematickému obležení. Protože byl hrad pouze nedostatečně zásoben, dohodl Jan z Boskovic, velitel vyšehradské posádky, s obléhateli kapitulační podmínky pro případ, že se do 1. listopadu, deváté hodiny ranní pevnosti nedostane pomoci od císaře Zikmunda. Ten však s akcí stále otálel a k útoku přikročil až 1. listopadu po vypršení sjednané lhůty. Utrpěl těžkou porážku; o výsledku rozhodl i postoj vyšehradské posádky, která dodržela kapitulační dohodu a do bojů nezasáhla. Když bitva skončila, směla posádka opustit Vyšehrad bez jakékoliv újmy. Pro samotný Vyšehrad však představoval výsledek bitvy z 1. listopadu úplnou pohromu. Ihned po odchodu posádky vtrhl na hrad pražský lid a z pomstychtivosti zničil vše, co mu přišlo do cesty: domy, kostely, kaple, královský okrsek i hradby proti Novému Městu. Poničený Vyšehrad se pak po zbytek 15. a po celé 16. století z těžkých šrámů zotavoval jen pomalu a v období do roku 1452 byl prakticky zcela pustý. Tehdy nařídil Jiří z Poděbrad vyšehradskému purkrabímu Janu Zajímačovi z Kunštátu, aby přivedl na Vyšehrad nové obyvatelstvo. Hlavním podnětem k tomu bylo asi dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad r. 1448, kdy se slabinou stal právě nestřežený Vyšehrad. Koncem 15. a v 16. století byl tedy Vyšehrad postupně osídlován a začal pomalu splývat s podhradním městečkem. Jeho návrat na vojenskou scénu si vyžádalo až neklidné 17. století. Předehrou k tomu se stal rok 1611, kdy byl za saského vpádu Vyšehrad dočasně obsazen vojskem českých stavů. Od roku 1621 již ale sídlila vojenská posádka na Vyšehradě téměř nepřetržitě a r. 1624 bylo přikročeno k opravám starého gotického opevnění. Toto opevnění osvědčilo svoji odolnost ještě v l. 1639 a 1648, kdy byly Praha a Vyšehrad dvakrát neúspěšně obléhány švédskými vojsky. Soustředěná dělostřelecká palba však znamenala zánik městečka, které na Vyšehradě v dřívějších desetiletích vzniklo. Po třicetileté válce rozhodla Vídeň o modernizaci pražského opevnění; Vyšehrad měl být přebudován na moderní pevnost. Stavební práce na Vyšehradě byly zahájeny r. 1654 a trvaly do osmdesátých let 17. století. Objekt byl obehnán barokními bastiony a - bohužel - byla odstraněna naprostá většina staveb z dřívějších dob. Impozantní brána Špička byla zbořena r. 1684. Vyšehrad tak zcela ztratil svůj středověký charakter a stal se strohou vojenskou pevností, která byla uzavřena pro civilní obyvatelstvo a kde sídlila stálá posádka. Těžké období zažívala i vyšehradská kapitula, jejíž působnost byla v areálu pevnosti omezena na minimum. Přesto se jí podařilo v letech 1723 - 1729 realizovat přestavbu kostela sv. Petra a Pavla. Byl to poslední velký počin kapituly na Vyšehradě; r. 1784 byla císařem Josefem II. zrušena a přestože po letech došlo k jejímu obnovení, do dění na Vyšehradě již výrazněji nezasáhla. V r. 1741 obsadila Prahu sasko-francouzská armáda. Francouzi přispěli ke zdokonalení vyšehradských opevnění, zejména kasemat. K otestování kvality těchto prací však nikdy nedošlo - císařští pod vedením Karla Lotrinského, kteří Francouze z Prahy r. 1742 vytlačili, se obléhání Vyšehradu záměrně vyhnuli a stejně si počínali i Prusové při obléhání Prahy o dva roky později. Při jejich odchodu z Prahy hrozilo, že by Vyšehrad mohl být vyhozen do povětří, k čemuž naštěstí nedošlo. Konečně, poslednímu pruskému obležení o třináct let později Praha odolala. Poslední opevňovací práce na Vyšehradě proběhly r. 1841, kdy byla zahájena stavba Cihelné brány. Pevnost byla zrušena r. 1911. V 19. století, v době národního obrození, začal být Vyšehrad chápán jako významný památník českých národních dějin. Pozornost věnovaná Vyšehradu zesílila a došlo zde opět i k některým stavebním aktivitám. Jejich vyvrcholením byla regotizace chrámu sv. Petra a Pavla a výstavba národní hrobky Slavín. Za komunistického režimu byl Vyšehrad prohlášen národní kulturní památkou a po r. 1966 zde byl Archeologickým ústavem ČSAV zahájen rozsáhlý archeologický průzkum, který přispěl k lepšímu poznání objektu. Symbolem české národní historie už Vyšehrad zůstal a pozornosti četných návštěvníků se těší dodnes. Právem.

 
Galerie rodů působících na objektu:
Přemyslovci jako česká knížata Český král
 
Galerie významných osobností spjatých s objektem:
Přemysl Oráč (? - ?) Soběslav I. (okolo 1090 - 14. 2. 1140) Vratislav II. (po 1031 - 14. 1. 1092) Karel IV. Lucemburský (14. 5. 1316 - 29. 11. 1378)
 

 

Reklama  |  Vysvětlivky  |  Kontakty  | © 2003 - 2011  Castles.cz - Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a SlezskaTOPlist
... další odkazy