Tento překlad francouzského cour d'honneur se vlastně ustálil až v poválečném období a pouze v zemích střední Evropy, zřejmě pod vlivem německé uměnovědy. Samotní Francouzi se tomuto označení vyhýbají, a to nikoliv jen v historické literatuře a na dobových plánech, ale v přehledech architektury tento termín nenalezneme ani dnes, přestože právě Francouze lze považovat za "vynálezce" tohoto architektonického útvaru. Označováno je tímto termínem prostranství před zámkem či palácem, vymezené postranními křídly a hlavní budovou. Bezprostředně tak tento útvar souvisí s celkovým vývojem zámecké a palácové dispozice, která se odvrací od italského uzavřeného typu k otevřenému francouzskému, který během 17. a 18. století nakonec ovládl celou Evropu. Prapůvod francouzské dispozice lze hledat ve středověkém městském dvorci a jako nejstarší známý příklad lze uvést dům Jacquesa-Coera v Bourges z let 1445-51. Ve francouzské architektuře se pak U-forma uplatnila v hojném měřítku již v renesanci: nejranějším příkladem je patrně Château de Bury, postavený již v letech 1511-24, kde se přece jen objevuje čtvrté křídlo, ale již. ve formě pouze přízemní arkádové stavby. Plně vyvinutý příklad lze rozeznat u Château de Villandy z roku 1532 a také u Château ďAnet, vybudovaného Philibertem de ľOrmem v rozmezí let 1547-52. Zatím ovšem není ještě plně uvolněna čelní stěna, stejně jako na stavbách z počátku 17. století, které navrhl Salomon de Brosse (Château de Coulommier 1613; Palais du Luxembourg, 1615-24). Za přímý ohlas staveb de Brosseho, i když poněkud opožděný, lze v Čechách považovat zámek v Roudnici. Pro vývoj barokní dispozice měly rozhodující význam stavby Francoise Mansarta, zvláště Château de Berny (1623) a tzv. orleánské křídlo u staršího zámku v Blois (1635-38), z městských staveb pak Hôtel de la Vrilliere. Také další velký francouzský architekt 17. století, Louis Le Vau, převzal tradiční renesanční typ, jak ukazuje jeho stavba zámku v Raincy z roku 1645. Přesto úpravou Versailles, jíž byl pověřen roku 1664, dal základ onomu závaznému a charakteristickému vzoru čestného dvora. Vytvořil zde přístupové prostranství, které sestává ze dvou částí, velkého předdvoří (avant-cour) a vlastního čestného dvora (cour d'honneur) - přímou kopií takového zdvojeného uspořádání je braniborský Charlottenburg. Do Čech přivedl tento francouzský model Jean Baptiste Mathey, nejdříve v transformované podobě v Plasech, výrazněji v Duchcově, kde však charakteristickou dvoudílnou podobu (s předdvořím) dostal až během vrcholně barokní úpravy Františka Maxmiliána Kaňky. Pražský hrad o čestný dvůr uzavřený mřížovou stěnou obohatila až velkolepá přestavba po polovině 18. století a dodnes tu slouží svému účelu.