Základní typ velkých královských hradů 13. století. Rozměrné, většinou vícedílné hrady s větším množstvím budov (včetně vícekřídlých paláců), které jednou nebo více svými stranami tvoří součást obvodového opevnění. Hrady s obvodovou zástavbou mívají jednu až tři věže a jejich obranná schopnost zůstává pasivní. Ve skladbě objektů často nelezneme kapli. Při volbě staveniště u hradů s obvodovou zástavbou hrála ještě značnou roli hradištní tradice, takže tyto většinou velmi rozměrné dispozice nalézáme v polohách, jaké s oblibou vyhledávali stavitelé raně středověkých hradišť. Přímá návaznost na takovéto hradiště je však velmi vzácná. Od poloviny 13. století se charakteristickou součástí hradů s obvodovou zástavbou stávají čtverhranné donjony, z hlediska obrany neplnohodnotné. Nehrají však rozhodující roli ani v rámci obytné složky. Název hrad s obvodovou zástavbou patří mezi méně šťastné, neboť s obvodovou zástavbou se setkáváme i u dalších hradních typů. Kritériem k zařazení konkrétní sdtavby do tohoto typu tedy není sám fakt výskytu obvodové zástavby, ale naplnění celé definice, jak byla nastíněna výše.