Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska - Castles.cz  

  www.hrady-zamky-tvrze.cz  

  www.tvrze.cz  

  www.castles.cz  

Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska

NOVINKY DLE DATA PŘIDÁNÍ
 
TERMINOLOGIE - SLOVNÍČEK ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Drštka - hrad, nepatrné pozůstatky
Liškův hrad - hrad, zaniklý
Nová Lhota - zámek, dochovaný
Velešín - hrad, výrazné pozůstatky
Hrad na Blešenském vrchu - hrad, zaniklý
Hazlov - zámek, výrazné pozůstatky
Vildštejn (Dolní zámek) - zámek, zaniklý
Vildštejn - tvrz, dochovaný
Mokrosuky - zámek, dochovaný
Podsedice - tvrz, zaniklý
 
VÝBĚR NÁHODNÉHO OBJEKTU
 

Brložec

zámek - zaniklý

Zámek Brložec

 
 
Okno
 

Osvětlovací, případně větrací otvor prolomený do zdiva. U renesančních zámků bývala okna na výšku obdélná, někdy sdružená (převážně do dvojic) a polokruhově uzavřená. Typ sdružených oken, alespoň pro osvětlení komunikačních chodeb, přežíval i po větší část 17. století. Do poloviny 17. století nemívala okna vyznačeny parapetní výplně, někdy ani nespočívala na podokenní římse, ale ostění (případně šambrána) vytvářela ucelený rám. V 16. století většinou okna doprovázela jen přímá římsa (pokud nebylo okno bez římsy), v 17. století jsou charakteristické trojúhelné frontony různě střídané se segmentovými. Od počátku 18. století se u nás uplatňují zvlněné nadokenní římsy (až do 1790), v zámecké architektuře se pak začala více objevovat oválná či obdélná polokruhově ukončená okna (většinou osvětlovala hlavní sály, případně kaple). V klasicistní architektuře mají okna buď obdélnou podobu, nebo polokruhovou, charakteristické je pro ně paprsčité vnitřní členění. Opět chybí parapety a nadokenní římsy jsou přímé, maximálně v části segmentové či trojúhelné. V architektuře inspirované gotikou se objevují okna s hrotitým obloukem (u sakrálních staveb) nebo obdélná okna s vyzděným středním křížem. Postupem doby docházelo i ke změně rytmu rozmístění okenních otvoru, pro renesanci je příznačná větší velikost meziokenních ploch, která se v pozdějších dobách v podstatě neustále zmenšovala. V renesanci nebývala okna vždy v jedné výškové úrovni, zásadně se pak odlišovala okna schodiště. Po polovině 17. století skákavý rytmus oken zcela mizí a napříště je již dovolen jen nestejný rytmus meziokenních otvorů, pokud stavba obsahuje starší jádro. Vlastní okno vytváří konstrukčně ostění; pokud není samo architektonicky formované, bývá doplňováno šambránou. Prosklená dřevěná konstrukce osazená do okna měla v různých dobách odlišnou podobu, v renesanci i raném baroku sestávala z pevného středního dřevěného kříže, do něhož byla osazena jednotlivá otevíratelná křídla. V průběhu 18. století postupně docházelo k odstranění vertikální pevné části uprostřed (stojiny), okna byla dvoukřídlá alespoň v dolní části. Také pevný vodorovný prvek konstrukce (příčník) se posunul výše, blíž k nadokennímu překladu. V 18. století se častěji objevují dřevěné okenice ve vnějším líci, které koncem století nahrazují vnější prosklené konstrukce. Odpovídalo to také celému ploššímu vyznění staveb závěru baroka. Od klasicismu se již pravidelně objevuje zdvojené okno (v líci i zárubni), vnější se otevíralo vždy ven, vnitřní dovnitř. Teprve koncem 19. století se obě konstrukce otevírají dovnitř a jsou opět odsunuty za líc. Klasicistní okna jsou většinou dvoukřídlá, a to i při velké výšce otvoru, později se vrací pevný příčník, koncem století se nad ním objevuje jednotabulkové křídlo, vytvářející tak charakteristický typ v podobě písmene T.

 

VYHLEDÁVÁNÍ TERMÍNŮ

 
 
A B C Č D E F G H CH I J K L M
N O P Q R Ř S Š T U Ú V W X Y Z Ž
 

 

Reklama  |  Vysvětlivky  |  Kontakty  | © 2003 - 2011  Castles.cz - Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a SlezskaTOPlist
... další odkazy