Z latiny útočiště. Opevnění označovaná jako refugia byla v různých částech Evropy a v různých (většinou dramatických) historických souvislostech zřizována různými komunitami (např. vesnickými) jako místo možného úkrytu a zabezpečení majetku v dobách ohrožení. Refugia často situovaná na dominantních návrších mívají většinou jednoduchou podobu vymezenou obvodovým ohrazením bez vnitřní zástavby či s minimální zástavbou. V dobách míru nebyla obývána a využívána. V Čechách nemáme ani užívání, ani zřizování takovýchto opevnění písemnými prameny doloženo a společenské poměry pro ně ani neponechávaly prostor. I v dobách intenzivního tureckého nebezpečí koncem středověku a počátkem novověku byly ve středoevropských poměrech spíše opevňovány kostely. V poslední době navrhuje F. Gabriel za refugia považovat některé severočeské lokality zbudované na pískovci.