Termín převzatý z italštiny (risalto) označuje část stavby, která vystupuje z hmoty objektu v celé jeho výšce. Rizalit může být velice plochý (pro formu naznačenou jen v omítce by bylo vhodnější používat výrazu pseudorizalit), oblý (cylindrický), polygonální, nebo může vystupovat pravoúhle o jednu či dvě okenní osy (při větším vystoupení se jedná o křídlo). Rizalit většinou zdůrazňoval střed, případně kraje stavby, nad hlavní římsou jej často ukončovaly štíty, ve vrcholném baroku někdy přecházel do pavilónové nadstavby. Oblíben byl od baroka až do období historických slohů, dříve se objevoval jen vzácně.