Tímto výrazem, odvozeným ze sloučení slov rocailIe a baroko, bývá označováno v širším vymezení umění let 1730-1780, tedy pozdní baroko. V architektuře však nelze tomuto stylu, projevujícímu se zvýšenou dekorativností hlavně v interiérech, přiznat samostatný výraz. Kromě určitého zdrobnění a zploštění architektonických prvků nepřináší do hmoty staveb nic nového, vše se odehrává jen v rovině dekorativních doplňků, kde štukové prvky jsou v detailu poprvé asymetrické, i když v celkové skladbě vytvářejí nadále osové vzorce. U nás se snad poprvé výrazněji uplatnil na vnější štukové výzdobě až po roce 1750 (palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze), dříve již v interiérech. Nepochybně zásluhou tereziánské úpravy interiérů vídeňského Hofburgu se rokoko v dekoraci místností udrželo déle, znovu se pak objevilo v rámci druhého rokoka a ojediněle i později.