Ukončující prvek v antické architektuře. z níž byl přejat do všech slohů ze starověku čerpajících. Především se uplatňuje v nejvyšší části římsy, může mít různou podobu. Vypouklá sima se nazývá dórská, vyžlabená lysis, konkáv-konvexní se buď nazývá zvonovnicová (v případě vyžlabení dole) nebo jónská (v případě vyžlabení nahoře) sima.