Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska - Castles.cz  

  www.hrady-zamky-tvrze.cz  

  www.tvrze.cz  

  www.castles.cz  

Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska

NOVINKY DLE DATA PŘIDÁNÍ
 
TERMINOLOGIE - SLOVNÍČEK ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Drštka - hrad, nepatrné pozůstatky
Liškův hrad - hrad, zaniklý
Nová Lhota - zámek, dochovaný
Velešín - hrad, výrazné pozůstatky
Hrad na Blešenském vrchu - hrad, zaniklý
Hazlov - zámek, výrazné pozůstatky
Vildštejn (Dolní zámek) - zámek, zaniklý
Vildštejn - tvrz, dochovaný
Mokrosuky - zámek, dochovaný
Podsedice - tvrz, zaniklý
 
VÝBĚR NÁHODNÉHO OBJEKTU
 

Preitenstein

hrad - výrazné pozůstatky

Hrad Preitenstein

 
 
Úpravy přirozeného terénního reliéfu
 

Role podoby terénního reliéfu je u hradů vzhledem k jejich obranné funkci velmi značná a pro volbu staveniště často rozhodující. Ze všech případů úprav přirozeného terénního reliéfu, které na hradech přicházejí v úvahu, si nejdříve povšimneme těch, které souvisejí s jejich vojenskou funkcí. Jednou ze základních mechanických překážek, kladených do cesty případnému oblehateli, je strmý sráz. Ten může být pochopitelně přirozeného původu. Ovšem prakticky ve všech případech není přirozený terénní reliéf na všech místech městiště hradu dostačující. V Čechách se, nepochybně díky členité krajině, prakticky nesetkáváme s tím, že by celé návrší, na němž hrad stojí, bylo uměle nasypáno (určitou výjimku by mohly představovat pouze některé lokality v blatném terénu, např. hrad Kostomlaty (Mydlovar u Nymburka). Zásahy do původního terénního reliéfu z obranných důvodů jsou však zcela běžné. Týkají se především obvodu hradu. Odkopávání svahů za účelem jejich výrazně větší strmosti není zcela obvyklé, i když doložitelné (archeologicky např. v Hradci Králové). V případě, že svah byl tvořen skálou, mohlo její olámávání kromě obranně výhodné úpravy terénního reliéfu posloužit. i jako zdroj stavebního materiálu. Nejběžnějším způsobem korekce z obranného hlediska nevhodných úseků přirozené terénní konfigurace je hloubení příkopů a nasýpání valů před nimi, v exponovaných polohách (zvláště vstupních stran) může být takovéto opatření znásobeno. Až do nástupu palných zbraní mají zásahy tohoto typu spíše lineární charakter a jejich šíře je dána vlastními dimenzemi příkopu a eventuálně valu. Z toho vyplývá i jejich relativně dobrá rozpoznatelnost. Druhým okruhem významných obranných terénních změn staršího období vývoje českých hradů bylo zřizování parkánů, většinou výrazným návozem upravených do podoby (odmyslíme-li si hlavní a parkánovou hradbu) terénního stupně s téměř vodorovným povrchem. I parkány mají liniový, dobře čitelný charakter. Situace se dramaticky mění po nástupu palných zbraní, kdy se obranná pásma obecně stávají širšími a vzhledem k tomu, že postupně tvoří racionální obranné systémy, i stále větší zásahy do terénního reliéfu vyžadujícími. Přitom se různé úpravy nedotýkají pouze vlastní plochy opevnění, ale začínají postupně postihovat nejčastěji formou nivelizace i celé předpolí, které je možno pokrýt palbou z děl umístěných na vlastním opevnění. Takto mohlo dojít až k zániku i velmi markantních terénních útvarů. Klasickou a zřejmě poměrně časnou ukázku představuje např. razantní nivelizace původně zřejmě výrazně skalnatého (a tím eventuálním oblehatelům kryt poskytujícího) ukončení výšiny severně od hradu Týřova do podoby dokonalé, zcela nepřirozené rovinky, dnes zvané Šibeniční plácek, kontrolovatelné z ochozu velké věže. V Čechách druhé poloviny 15. století byla záhy rozpoznána výhodnost sypaných zemních opevnění, spočívající v jejich bezkonkurenční odolnosti vůči dělostřelbě (byl tak vlastně položen základ evropského vývoje novověkých opevnění). Sypané zemní fortifikace, především pak rondelové realizace pánů z Pernštejna, s sebou přinesly obrovské přesuny zeminy. Tu bylo na jedné straně nutno navršit do velkoplošných, v základně či průměru i několik desítek metrů širokých a mnoho metrů vysokých, článků opevnění; na druhé straně pak někde (a nejčastěji z ekonomických důvodů v sousedství či nevelké vzdálenosti) za tímto účelem získat. Výsledkem se pak mohla stát situace, která z původního terénního reliéfu nezachovává prakticky nic (např. Pardubice), nebo pouze velmi málo (např. Kunětická Hora). Specifickou problematiku představují obranné zásahy do terénního reliéfu u hradů situovaných v rovině, u nichž značnou roli hrála voda. Kromě vlastních vodních příkopů se může jednat o rozsáhlejší či rozsáhlá vodní díla sloužící k nahánění vlastních příkopů, či regulaci vodního režimu. V extrémním případě (Švihov) mohlo jít až o rozsáhlou úpravu velmi širokého okolí, které bylo uzpůsobeno tak, aby je bylo možno v případě potřeby zatopit či rozbahnit. Druhá rozsáhlá skupina korekcí přirozeného reliéfu byla vyvolána provozními požadavky. Velmi běžný případ přinesla nutnost vzniku alespoň částečně rovného hradního nádvoří. Terénní útvary, na nichž byly hrady zakládány, vykazovaly často členitý charakter a jejich horní plocha nebyla často dostatečně rozsáhlá. Spíše výjimečně mohla být celá potřebná plocha nádvoří zasekána do skalního masivu (např. předhradí na Gutštejně). Vznik potřebné rovné plochy byl v naprosté většině případů řešen odstraněním vyšších partií a zasypáním kapes mezi přirozeným svahem a obvodovými zdmi hradu, které v něm byly založeny níže, než byla přirozená či odlámáním vzniklá hrana. Tyto kapsy, vyplňované většinou odpadem z doby stavby hradu, jsou z archeologického hlediska mimořádně závažnou terénní úpravou, neboť hrady obecně s relativně četnějšími historickými daty umožňují častěji dobré datování jejich vzniku, a tím i získání nezpochybnitelně absolutně datovaného archeologického materiálu (např. na Týřově byly tyto nálezově mimořádně závažné kapsy zasypány v intervalu od doby okolo roku 1230 do roku 1249). V případě mimořádně velkých dimenzí takovýchto kapes mohly být překlenuty (čímž byl získán enormně rozměrný sklep) a navážka uložena až na klenbu (Hasištejn, Jindřichův Hradec). U hradů v kontaktu s vodou mohly pohyby její hladiny vést k nutnosti zvýšení celé vnitřní plochy hradu. To platilo především při změnách hladiny spodní vody. Takto vyvolané navážky mohou být i velmi masivní (Švihov, .Pardubice). Výrazná změna celkového terénního reliéfu mohla z tohoto důvodu nastat i u lokalit, které pod vzedmutou hladinu spodní vody zasahovaly pouze částí. To se stalo např. v Jindřichově Hradci, kde po napuštění rybníka Vajgaru ve 14. století bylo nutno výrazně přisypat úroveň spodní části prvního, nejníže situovaného nádvoří, čímž byl značně změněn původní, v podstatě svažitý profil celého areálu. Významné zásahy mohly být vyvolány i komunikačními potřebami. Samo zřizování přístupové cesty formou různých zářezů (a nebo naopak náspů) značně postihovalo přirozený terénní reliéf. Různé nivelizace, zářezy (nebo naopak navýšení) vyplynuly i z nutnosti provozu schopného propojení jednotlivých, v početných případech i značně výškově rozrůzněných částí hradního organismu. Zvláště drastické změny pak s sebou mohlo přinést dodatečné přeřešení komunikačního schématu. Názorně to dokládá přeložení vstupu a zkrácení přístupové komunikace v rámci přestavby Václava IV. na hradě Křivoklátě. I velmi výrazné nasypání nové přístupové cesty do původního svahu a strmé vedení prostupu vlastními branami nepostačovalo, a proto musela být celá rozsáhlá část hradu za novou hlavní branou výrazně (více než 2 metry v nejvyšším místě) plošně snížena a ještě od této úrovně proveden k bráně komunikační zářez. Takto získaný materiál byl částečně navezen do dolní části nádvoří, čímž došlo k jeho nivelizaci a vizuálně ke ztrátě původně silně svažitého charakteru. Zcela specifickou problematiku zásahů do přírodní terénní konfigurace představují skalní hrady na pískovci. Měkká hornina umožňovala velmi výraznou modelaci a odstraňování jak z obranných, tak provozních a dalších důvodů včetně zasekávání jednotlivých obytných a užitkových prostor (světniček) přímo do skalního masivu. výsledná podoba je tak přirozené terénní konfiguraci mnohdy v četných aspektech dosti vzdálena. Míra terénních změn u z hlediska krajinného reliéfu plošně relativně nevelkých hradních organismů může být velmi značná (a tato situace je spíše pravidlem), a proto je bez archeologického výzkumu při úvahách o podobě přirozeného terénního reliéfu před stavbou hradu nezbytná značná opatrnost.

 

VYHLEDÁVÁNÍ TERMÍNŮ

 
 
A B C Č D E F G H CH I J K L M
N O P Q R Ř S Š T U Ú V W X Y Z Ž
 

 

Reklama  |  Vysvětlivky  |  Kontakty  | © 2003 - 2011  Castles.cz - Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a SlezskaTOPlist
... další odkazy