Stavba libovolného půdorysu, jejíž výška několikanásobně přesahuje další rozměry. V naprosté většině případů obsahuje vnitřní dutinu, dle účelu různě dělenou a vybavenou. Dle funkce v hradní dispozici dělíme věže na hlavní (velké) a ostatní. Hlavní věž od ostatních odlišuje dominantní poloha v rámci hradu i skutečnost, že ve většině případů měla sloužit jako poslední útočiště obránců. U složitějších dispozic mohla být hlavní (též velká) věž zdvojena a nacházíme i hrady, u nichž nejde žádnou věž klasifikovat jednoznačně jako hlavní. Hlavní věž čistě obranného charakteru se nazývá bergfrit, obytná pak donjon. Z věží ostatních nutno uvést především věže hradební, zpevňující exponované úseky opevnění či tvořící součást aktivního obranného systému (např. Čertova věž na Bezdězu). Zvláště důležité případy hradební věže představují věže frankovací a věže bateriové. Studniční věže sloužily k zajištění životně důležitého vodního zdroje. Mohly též sestupovat co nejníže mimo vlastní obvod hradu a nad studnou, která vyplňovala jejich spodní část, obsahovaly rozměrné čerpací zařízení (Karlštejn)). Věž vodní neobsahovala studni, ale sloužila přímo k získávání vody z přilehlého vodního toku či plochy. Věže branské představovaly jedno z možných řešení brány. Podobu věže mohl získat i prevét, hovoříme pak o záchodové věži (např. Křivoklát, Česká Lípa).