Židé se v Boskovicích usazovali patrně už brzy po jejich vzniku. Z doby kolem roku 1343 existuje doklad o Židu v Boskovicích, ale další doklady pocházejí až z 1. pol. 16. stol. Zřejmě teprve tehdy vznikla zde rozvinutá židovská obec, která čítala roku 1589 asi 148 členů ve 25 rodových domech. První úplné sčítání boskovické obce z roku 1727 udává počet Židů 1531 (kromě dalších 147 bydlících jinde), bydlících ve 38 rodových domech, 97 přístavbách a 40 chalupách na parcelách rodových domů. Další růst obyvatelstva byl zastaven vydáním zákona, který povoloval v Boskovicích pouze 326 židovských rodin. Maximum dosáhla židovská obec až po emancipaci roku 1857, kdy zde žilo 1810 Židů, domovské právo zde mělo 2018 Židů. Za 1. republiky zde žilo necelých 400 Židů. Roku 1942 byli odvlečeni spolu se Židy z okolí do koncentračních táborů, z nichž se vrátilo jen 14 osob.
Uzavřené židovské město (ghetto) vzniklo až po roce 1727. Bylo odděleno dvěma bránami z poloviny 18. století (třetí vznikla po roce 1823) a několika řetězy. Zde stálo asi 100 domů rozdělených na 138 jednotek. Jejich vzhled poznamenaly četné požáry, zejména katastrofa 1 května 1823, kdy shořely dvě třetiny obce. Vývoj po deportaci Židů způsobil další chátrání a likvidaci domů. Přesto z dnešních 79 domů je dvacet památkově chráněno spolu s dalšími objekty (kašna, masné krámy, brána). Bývalé ghetto je památkově chráněno jako výjimečný urbanistický celek, spolu s ghettem v Jemnici.