První zmínka o Žákavě pochází z r. 1350, kdy byla ves rozdělena na dvě části; po r. 1380 byl statek za neznámých okolností sjednocen. V Žákavě stávala již v oněch dobách tvrz – kolébka zemanského rodu Žákavců ze Žákavy, jejichž prapředek Oldřich je připomínán r. 1360. Někdy na přelomu 14. a 15. století Žákavcové rodnou Žákavu opustili a usadili se na jiných statcích: pacelickém, škvořetickém a lažanském. Vymřeli r. 1681. Ves a tvrz Žákavu koupil od Ondřeje Žákavce nejpozději r. 1397 Aleš z Pokonic. Vladykové z Pokonic, tvrze ležící v bezprostředním sousedství Žákovy, jako své hlavní sídlo užívali převážně právě žákavskou tvrz, ba nakonec i za cenu opuštění tvrze pokonické v sedmdesátých letech 15. století. R. 1453 koupil Mikuláš Podkonický z Dlouhé Vsi Poříčí, kam později přesídlil, zánik žákavské tvrze to však nezpůsobilo: ta se připomíná ještě r. 1532. R. 1605 připojila Marjána Kokořovcová ze Svárova Žákavu ke šťáhlavskému panství. V oněch dobách se už tvrz v Žákavě nepřipomíná.