V letech 1653 – 1688 vlastnil borovnický statek Jan Petr Hoberk z Hennersdorfu. Předpokládá se, že to byl on, kdo si namísto staré, nepohodlné tvrze postavil v Borovnici nový zámek. Roku 1688 koupila Borovnici Terezie Eleonora, hraběnka z Ugarte, po níž zámek roku 1705 zdědila dcera Marie Maxmiliána, provdaná za hraběte Františka Karla Zárubu z Hustířan. Zárubové z Hustířan vlastnili statek do roku 1744, kdy osobou Josefa Antonína vymřeli po meči. Zámek s příslušenstvím zdědila téhož roku Josefova dcera Marie Anna, provdaná Roggendorfová, a roku 1756 jej prodala Františku Oldřichovi Kinskému z Vchynic. To však již borovnický zámek jako obydlí šlechty dávno nesloužil – patrně již Zárubové jej přeměnili na obydlí správce dvora a jeho zaměstnanců. Po druhé světové válce byl objekt zestátněn a byly v něm umístěny úřady Místního národního výboru. Později byl využíván místním JZD a ponechán bez jakékoliv údržby, takže na počátku sedmdesátých let 20. století se nacházel v katastrofálním stavu. Z tohoto důvodu byla budova roku 1972 beze zbytku zbořena.