Předchůdcem dnešního zámku Nový Stránov byla podle všeho tvrz, na níž r. 1429 seděl Bohuněk ze Stránova. Osudy této tvrze nejsou blíže známy. V letech 1463 - 1468 nechal na jejím místě Jaroš ze Sovojovic vybudovat pozdně gotický hrad, který se pak začal nazývat Nový Stránov. V letech 1545 - 1589 hrad náležel Berkům z Dubé, r. 1589 ho koupil Karel z Biberštejna. Za Biberštejnů a Slavatů z Chlumu (Michal Slavata z Chlumu získal Nový Stránov na počátku 17. století sňatkem) byl hrad přestavěn renesančně. Někdy kolem r. 1642 zámek získal Jan z Lisau, jehož potomci se pak v českém prostředí psali Španovští z Lisova. Španovští vlastnili Stránov sto let; po následném krátkém nosticovském intermezzu získal r. 1746 panství sňatkem Jan Václav Příchovský z Příchovic. Jan Václav Příchovský nechal Nový Stránov upravit barokně; z doby jeho působení pochází pískovcová kašna v příkopu, (někdejší) zámecká zahrada a zejména kostel sv. Václava z r. 1767, který projektoval významný pražský architekt F. Heger. R. 1794 panství získal Václav Vojtěch z Heritesu, který si pro svůj tvrdý postoj vůči poddaným získal přízvisko Herodes. R. 1864 koupila Stránov od rytíře Bedřicha Neubauera Marie z Valdštejna a Vartemberka. Za ní došlo k poslední, razantní přestavbě, když v letech 1890 - 1894 zámek novorenesančně přestavěl J. Mráz podle projektu J. Schulze. R. 1917 zámek koupil president Škodových závodů a senátor parlamentu Josef Šimonek, který byl za zásluhy o rozvoj průmyslu povýšen do baronského stavu. R. 1948 byl zámek znárodněn a jeho areál následně sloužil jako dětský domov a JZD. V této době značně utrpěly zejména zámecké interiéry. R. 2003 byl Nový Stránov na základě restitučního řízení rodině Šimonků vrácen.