Zprávy o telčském panském sídle z první poloviny 14. století se nevztahují k objektu v místech dnešního zámku, ale k jeho předchůdci – hradu stojícímu na jihu v nejvýše položené části města. Nový hrad v severozápadní části města postavil nejspíše až Jindřich z Hradce po roce 1377. V 15. století patřili páni z Hradce vždy k odpůrcům kalicha, a proto v září 1423 dobyli Telč husité. Jan z Hradce (zemř. 1452), který byl do té doby jen jejich „umírněným“ nepřítelem, pak v lednu 1437 hostil v Telči samotného císaře Zikmunda a později se postavil i proti „husitskému“ králi Jiřímu z Poděbrad. V této politice pokračoval i Janův syn Jindřich (zemř. 1507), který podporoval uherského krále Matyáše Korvína. Teprve po olomouckém míru uznal za krále Vladislava II. Jagellonského, který jej pak jmenoval komorníkem Království českého (1485 – 1503). Jindřich z Hradce přestavěl hrad v pozdně gotickém slohu. Jindřichův vnuk Zachariáš z Hradce (1527 – 1589) byl známým intelektuálem, milovníkem starožitností a českého jazyka. Zastával nejvýznamnější státní funkce člena zemského soudu, nejvyššího komorníka a nejvyššího hejtmana Markrabství moravského. Zachariáš z Hradce provedl hospodářské reformy, díky nimž telčské panství velmi prosperovalo. Telčský hrad přestavěl v letech 1550 – 1580 na honosný renesanční zámek, jednu z nejskvělejších šlechtických rezidenci v zemi. Zachariáš z Hradce zemřel 6. února 1589 na telčském zámku a byl pohřben v místním mauzoleu. Nedlouho nato, roku 1604, vymřeli páni z Hradce po meči. Prostřednictvím Lucie Otýlie z Hradce, která se roku 1602 provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, přešla Telč do rukou Slavatů. Za třicetileté války Telč velmi utrpěla jak rukou Švédů, tak císařských. Slavatové byli svým poddaným většinou tvrdými pány. Poslední z nich, Jan Karel Jáchym, však byl jiný. Při honu roku 1662 zabloudil a spadl do vlčí jámy, odkud jej zachránili poddaní z Vanova. Nad jámou pak nechal Jan Karel Jáchym vystavět kapli sv. Karla Boromejského a začal žít intenzivním duchovním životem. Vstoupil do karmelitánského řádu a roku 1692 se dokonce zřekl veškerého majetku. Zemřel jako prostý mnich v Římě roku 1712. O slavatovské dědictví se pak rozhořely spory. Telčské panství získal František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn, po němž je zdědil Alois Podstatský z Prusinovic za podmínky, že ke svému jménu a erbu připojí jméno a erb Lichtenštejnů–Kastelkornů. To se také stalo roku 1762. Podstatští z Prusinovic pak drželi telčský velkostatek se zámkem až do roku 1945, kdy jim byl odebrán státem.